~~~
Prožít svůj život zdejší psoty,
a po něm ještě další mít?
Opět se ráno vydat do rachoty,
znovu si nechat svůj sen vzít?
Užít si pekla, a vzývat ráj,
v naději, že se nepletu?
Namísto vína pít levný čaj,
o lásce zpívat v kupletu?
Znovu být kouskem stavebnice,
smítkem, co vpluje do davu,
písmenkem vlitým do matrice,
jež chudým vnukne obavu,
že zvednout hlavu značí pád,
a lepší je pravdu nevidět?
Znovu se učit levně lhát
a věřit v jiný, lepší svět?
Děkuji, tolik však raděj nechci snad,
jednou svůj smutek stačí žít,
vždyť kdybych život žil i na stokrát,
stokrát bych toužil odejít...
~~~
