16.2.2023

Kdysi dávno, opravdu pradávno, jsem napsal báseň Zátoka snů. V létě musím její skutečnou podobu vidět a nebudu u ní sám, protože hledět do její hlubiny můžou jen ti, kteří chtějí vidět budoucnost… 💖

~~~

Slyšel jsem ve snu moře hlas,
hlubokou závrať modrošedou,
že ve svém živlu čeká nás,
vždyť naše kroky k němu vedou.

Zatoužil jsem tam s tebou jít,
v zátoce snění hledat sílu,
na břehu věků políbit,
propojit křivky světadílů.

Cítil jsem ve snu brízy chlad,
nerovnou vášeň moře k břehu,
kdo by ji nechtěl milovat,
když s tichem nocí nese něhu.

Chtěla jsi vstoupit se mnou tam,
v zátoce snění ztratit včera,
Poseidon věřil na tvůj chrám,
začala naše nová éra.

​~~~