10.6.2023

Tohle je velice rozporuplná básnička, člověk musí přemýšlet, co vlastně hlavní hrdina od života chce. Jisté je jen to, že pantofle to nebudou… 😂

~~~

Myslím na ni celé věky,
jako bych byl na fetu,
v tepně pramen rudé řeky
k poctě ostrých předmětů.

Od přírody jemnost v rouše
s nadějí jde do sporu,
pro panenky slabost kouše
v mozku s vervou hororu.

V jehelníčku touhy porce,
ta pevnost, ten lesk a grif!
Mám v něm všechny lásky vzorce,
netuším, kam píchnout dřív.

Těžko snít o moci samce,
když máš doma stíhačku,
chce slyšet, než přijdeš k jamce:
„Omlouvám se, miláčku…“ 

​~~~