Povím vám příběh, který se nikdy nestal. No, on se tedy stal, ale všichni zúčastnění to stejně popřou. Každý má své pádné důvody. Oběť sice zůstala bez úhony, ale nepřeje si další publicitu. Padouchovi nevyšla loupež, z profesionálního hlediska je odepsaný, a to je důvod, proč propadl depresím a alkoholu. No a policii přibyl další šrám na již tak chatrné pověsti, takže je poněkud naštvaná a vrhla se zas na pokuty kvůli parkování. Takže alespoň dva tři týdny parkujte slušně, vyhnete se problémům.

Po tom všem jen já jsem v zisku, protože jsem přišel nečekaně k námětu na povídku. No a porota dostala inspiraci, komu udělit cenu útěchy.

Takže teď pěkně popořádku.

Na začátku stál jistý, řekněme, Pepa a jeho plán. Jelikož to nebyl žádný hloupý Honza, jím preferovaný akční záměr vykazoval slibné známky geniality. Jeho hlavní předností byl caesarovský styl Veni, vidi, vici upravený na české poměry do znění Přijít, vzít a odejít. Přesně v tomto pořadí, a to v daný čas na předem určeném místě. Prostě podnikatelský záměr špičkové kvality.

Jenže s plány je potíž v tom, že se občas zvrtnou.

Nadějná oběť vlastnila předmět Pepova zájmu. Součástí jejího dlouhodobého plánu ale samozřejmě bylo ponechat si tu věc co nejdéle, případně ji pak třeba se ziskem prodat. To byl první problém.

Tím dalším, ale už zásadním bylo to, že Pepův plán počítal s konkrétním místem a časem, kde k přesunu vlastnických práv dojde. Svou příští oběť s údaji lstivě obeznámil a nenápadně ji naváděl k seřízení času, aby vše klaplo. Jenže potenciální oběť měla tu drzost, že se nedostavila!

V tu chvíli byl plán v troskách a Pepa na dně. Těch hodin plánování, nácviku, sebevzdělávání a odříkání! A pak to selže na něčí lhostejnosti a neserióznosti! Neuvěřitelné a do oběžných drah volající! Pepa udělal to, k čemu je dohnán každý poctivý občan sporadicky platící daně, když se dostane do nesnází. Zašel na policejní stanici.

Policie se s pověstným profesionálním nadhledem zachovala přesně tak, jak bychom očekávali. Pepa šel k výslechu, který trval několik náročných hodin. Představování a obeznámení s plánovanou akcí si odbyli za několik minut. Pak se policie soustředila na předmět plánovaného přesunu vlastnických práv a projevila o něj neobyčejný zájem.

Během výslechu se zvažovaly různé varianty spolupráce. Jednalo se o tom, jak by daný předmět šlo získat, a zvažovaly se strategie, za kolik by ho šlo střelit na černém trhu. Padouch velice brzo pochopil, že u dělení zisku by se octnul v nevýhodě, protože byl sám a neměl na své straně zákon. Takže se snažil vycouvat s tvrzením, že nastalo porušení jeho autorských práv. Okamžitě byl obviněn z pohrdání výkonnou mocí, zbit s přihlédnutím k jeho lidské důstojnosti a poslán domů s tím, aby neopouštěl město.

Policie je instituce, která když už se jednou pustí do práce, snaží se výkon práva dotáhnout do konce s nejvyšší možnou úspěšností. Kromě pravidelných obhlídek černého trhu a sondování cen přizvala k výslechu i oběť. S velkým překvapením zjistila, že ta je přitažlivě ženského pohlaví. Jednotka pochopitelně okamžitě operativně rozšířila svůj zájem i o další hodnotné položky. To si už ovšem oběť nenechala líbit, protože ceny jsou pevné a já nehodlám o nich smlouvat! A hned volala svému právníkovi, který obratem poskytl přepis hovoru bulvárnímu plátku.

Naštěstí to byl pouze občasník Strážní řež, kterému už v podstatě nikdo nevěřil, a tak se událost povedlo ututlat. Padouch z celého příběhu vyšel s psychickými problémy, perspektivní oběť s přepracovaným akčním ceníkem a policie s napomenutím, ze kterého si stejně moc nedělala, protože řeči se vedou, ale víno se pije.

Zadání soutěže na tři stránky A4 mi již nedovoluje soustředit se na další kariéru padoucha, kterého díky jeho psychickým problémům nakonec potkalo štěstí v podobě velké skupiny jemu podobných mimoňů. Podrobnější informace si lze na požádání vyzvednout na vrátnici Universal Studios v New Yorku. Zájemce musí ovšem mít povolení od Úřadu na ochranu svědků a také musí počítat se zákonem ohledně poskytování osobních údajů.

Také s politováním nemůžu s chtivým čtenářem listovat v motivujícím ceníku mademoiselle Gizelle, která díky aféře mohla začít o dost odvážněji myslet na zadní vrátka, neboť se jí nebývale rozrostla klientela. Nicméně jsem oprávněn případnému zájemci poskytnout její telefonický kontakt za účelem konzultace.

V každém případě ale můžu na závěr sdílet své přesvědčení, že poučení z této povídky je nadčasové. Vždyť kde bychom byli, kdyby nad námi nebděl Velký brácha se svým předvojem hrdinů v první linii, kteří tak nadšeně a s takovým nasazením rádi pomůžou a ochrání? Jak bychom vůbec mohli existovat a radovat se z již dosaženého hypotetického komfortu, kdyby nebylo těch, kteří denně nasazují své životy pro jeho udržení a na oplátku nežádají skoro nic a když už, tak jen maličký bakšiš jako podíl na vzájemné uspokojitelnosti?

Možná to vše bylo součástí Velkého plánu tajemného Poldy sídlícího ve vyšších patrech nebezpečných nebes vládní hierarchie od úsvitu dějin až do skonání světa.

Případně pouze do konce volebního období...