6.1.2022

Tohle je skutečný příběh z mých dávných dětských let, kdy jsem nějakou dobu musel chodit na náboženskou výuku, protože se s tím přece musí začít u dětí, které lze snadno zmanipulovat. Jenže já byl jiný, mě to nedávalo žádný smysl, tak nějak přirozeně jsem cítil, že se mi předstírá něco nepravdivého. Nikdy nezapomenu na jiskřičku fanatismu v očích holčičky stejného věku, která měla méně štěstí a uvěřila, když na mou otázku, kde je teda ten bůh rozhodila ruce a řekla naprosto přesvědčeně a nadšeně: „Tady všude kolem nás!“ V tu chvíli jsem věděl, že tam už nikdy nevkročím. Myslím, že tam začala má cesta ateistu... 😉

~~~

Snažili se vštípit víru
do mé mysli mladých let,
dítě snadno obelhat.
Jenže já tam cítil síru,
v slovech kněze divný jed,
žádná radost, cizí chlad.

Chtěli po mně, abych věřil,
zapřel mysl, přijal křest,
zla v sobě se začal bát.
Můj svět se však tou lží šeřil,
nechtěl jsem tu tíhu nést,
učit se stín milovat.

Doufali, že budu stejný, 
za svou víru zvednu meč,
vždyť pro lež se bije snáz.
Já však zůstal neochvějný,
nechápal jsem jejich řeč
a cítil ten skrytý kaz.

Tak dnes nesu svůj štít čistý,
tvořím vlastní čistý kruh,
bez bohů je svět pln krás,
vždyť čím dál víc jsem si jistý,
že byl-li kdy jaký bůh,
byl jenom tím horším z nás.

​~~~