24.11.2018

24. listopadu 1859 zveřejnil Charles Darwin svou převratnou knihu O původu druhů. Tím se lidstvo snad pomalu začalo vymaňovat z tmářství pověr (zatím to ale pořád v tomto směru s námi nevypadá dobře...) a započal jeho triumfální návrat ke kořenům. Protože pokud máme být na něco hrdí, tak je to právě ten fakt, že jsme součástí přírody na klenotu ztraceném v pustinách vesmíru, na naší krásné Zemi. Netěšme se na iluzorní život „pak“, užívejme života tady a teď... 😉
O víc než tři roky později jsem napsal báseň S vírou na kahánku, která končila stejnou nadějí plnou beznaděje, ale byla psaná z trochu jiného úhlu pohledu.

~~~

Jsme jen hříčkou přírody,
ne korunou světa
s berličkou: „To bůh...“,

příběh krásné příhody,
sen horkého léta,
vychytralý druh.

Upínáme naděje
do tmy, do daleka,
místo touhy žít,

tam se však nic neděje,
no a to nás leká,
bere nám to klid.

Umíme si levně lhát,
místo krásy cíle
procítit ten svět,

tvořit, hledat, milovat,
prožít si své chvíle,
své tady a teď.

~~~