~~~
Poznenáhlu ztrácím hlavu,
svět mě mate pravidly,
ušlapán se vzdávám davu,
mé naděje vystydly.
Zbývá ze mě torzo stínu
s báglem hříchů na zádech,
dokud dýchám, nezahynu,
ale k běhu schází dech.
Ač unaven, stále hledám
v rytmu světa střípky krás,
svoji lásku za nic nedám,
ráno pro ni vstanu zas.
Poznenáhlu ztrácím hlavu,
ale srdce pořád mám,
neznavena pro dálavu
duše stoupá ke hvězdám.
Na půl cestě za věčností
cítím vítr proměn vát,
shrnu své sny ve stručnosti −
být šťastný a milovat…
~~~
