~~~
Znám tajemství různých dutin,
přítmí něhy v pasáži,
sladkost vůní od tekutin,
žízeň třtiny na pláži.
Míza stromů teče směle,
soví hnízda tají dech,
nory touží osaměle
s kapkou rosy na vnadech.
A znám cesty tam a zpátky,
vlahou víru soumraku,
symfonii jinovatky
mistra s hůlkou ve fraku...
No a teď se právem ptáte,
co poeta říci chtěl,
po ránu ho prázdno mate,
a sám neví, bohužel.
Je snad na to diagnóza
o snech mysli v doupěti,
prostě další chtivá póza,
než zas jaro odletí...
~~~
