30.11.2021

Ve třetí básni zatím nepojmenovaného cyklu si pro změnu zasurfujeme, a bude to jízda na opravdu zajímavé vlně... 😉

~~~

Sjíždím vlnu s větrem v zádech,
srdcem v tichu nad hlubinou,
připravit se, a pak nádech:
„Když ne ji, tak žádnou jinou!“

Možná není první z mnoha,
i v poslední kouzlo pluje,
a věřit v ní, to je vloha,
která souši nemiluje.

Nepřekonal jsem tu louži,
ten oceán tajuplný,
má samota, která touží, 
utonula ve snech vlny... 

​~~~

Proč je zde ta rozmazaná fotografie? O sdílení spoře oděných až neoděných postav na Facebooku se dozvíte ZDE... 😉