22.5.2022

Když jsem báseň večer psal, netušil jsem, že se vesmír opravdu zhroutí. Do rána jsem nemohl usnout. Nemohl za to ale vesmír samotný, jen něčí hlučná klimatizace. Když mám někdy v životě pocit, že není úniku, tak to jsou přesně ty situace... 😏

~~~

Den se chýlí ke spánku,
Měsíc míjí Zemi,
dám pár slůvek na stránku,
opět smutno je mi.

Temnota už pospíchá,
Země mává Luně,
smutek volá do ticha,
že naděje stůně.

Pak mě vyzve ranní chlad
ke Sluneční pouti,
smutnou cestou půjdu rád,
než se Vesmír zhroutí...

​~~~