Když už byl včera ten Valentýn a když už píšu pouze s pihou vzpomínek v duši, tak tuto báseň věnuji všem, kdo měli víc štěstí... :-(

Když se srdce v mlze ztratí,
osaměle bloudí
s duší plnou pih,
když se láska nekošatí,
vhodná je, jak soudí,
jen pro stránky knih,

sen se vrací brzo k ránu,
že ho kdysi hřálo
objetí a cit.
Byl to osud, chyba v plánu,
že, byť chtělo málo,
vše si dalo vzít?

Srdce možná stále hledá,
jenže cesty hasnou 
a už není čas.
Touha mlčí, prach si sedá,
za vzpomínkou krásnou
pláče něco v nás...

~~~