aneb Další příběh Největšího obchodníka na světě...

únor 2013

Povídka se účastní soutěže k výročí narození Jaroslava Haška. Uzávěrka soutěže je 31.1.2023. Na stránkách si prozatím můžete přečíst její část. Držte mi palce, a ať jsou všechny vaše potřeby v naprosté pohodě... 😂😉

V této povídce se dozvíte pár dosud neznámých a nikde nezveřejněných detailů z historie, ale povídka pojednává hlavně o kariéře jednoho z nejúspěšnějších obchodníků na světě. U jejího psaní jsem se hodně bavil, snad se pobavíte i vy u jejího čtení…🙂

Věnováno Ogu Mandinovi, který mě naučil, že v obchodě lze, kromě v podstatě nezajímavého úspěchu, dosáhnout i velkolepého krachu!

♦♦♦

„Říkali mi Mistr. Kdysi dávno. A skutečně tomu tak bylo. Byl jsem mistrem svého oboru, vyhledávaným odborníkem, člověkem, ke kterému s úctou vzhlíželi, o kterém si vyprávěli tajuplné příběhy, kterého obdivovali jako největšího obchodníka na světě a neúspěšně se ho snažili napodobovat. Byl jsem tvůrcem stylu, ikonou, celebritou, bohem…

Jistě, v mém oboru se našlo pár lidí s určitými úspěchy, ale ani náhodou jsem nikoho z nich nemohl pokládat za konkurenci. Byli příliš přízemní, příliš hrubí, příliš bezvýrazní. Řadit mě mezi ně by bylo jako srovnávat staré unavené ovády s tryskovým letadlem, nebo jako přirovnat nevysoké homole hlíny k Mount Everestu. Čněl jsem nade všemi, blahosklonně jsem se podivoval jejich nezručným pokusům a hřál jsem se na výsluní slávy a zaslouženého úspěchu.

Ptáte se mě, v čem jsem dosáhl tak závratného úspěchu?

Jistě, řeknu vám to. Mým oborem byla výroba záchodových prkýnek. Ano, ano, chápu váš údiv, dnes to možná vypadá jako poměrně nezvyklá specializace, ale kdysi za starých časů si lidi daleko víc dovedli vážit svých potřeb. A já jsem u jejich studia odhalil jedno z největších tajemství obchodu: Ukaž lidem, že u svých potřeb můžou mít pohodlí, a změníš svět.

Víte, já pocházím z chudých poměrů. Doma jsme měli jen starou oprýskanou latrínu. Bylo nás dohromady osmnáct sourozenců a podle okolností jsme měli jednoho nebo dva rodiče, takže si dovedete představit, jakým podmínkám byly vystaveny naše potřeby. Byly to opravdu těžké časy.

Ale vzpomínám si i na příjemné věci. Jmenovitě jedna událost stojí za zmínku, a to právě ta, která mě definitivně nasměrovala k mému životnímu poslání. Jednoho dne otec v práci nečekaně povýšil. Jeho pracovní náplní už nebylo jen zametat před halou, už mohl se svým vercajkem i dovnitř, a navíc směl utírat prach na mašinách, a to prosím bylo v té době opravdu nevídané − dostat se na takový post už po dvanácti letech!