17.2.2022

Někdy (vlastně docela často) mi na duši padne smutek z nesmyslnosti snažení o cokoli. Pak si řeknu, že psaní není nic, o co bych se snažil, prostě se to děje a baví mě to, a to i přes všechny životní prohry. Jenže není to pak stejně všechno nesmyslné? 😕

~~~

V duších nám tiká poetika,
tajemné krásno kdesi v nás,
jak hebká dlaň i horká píka,
hřeben jež prsty hladí vlas.

Ten skrytý pramen na pergamen
vyznačí linky čistých vět,
a tíha žití sklouzne z ramen,
a v modrou tečku změní svět.

Povznáší duši, byť stín tuší,
pod každým slůvkem černý mrak,
mnozí jsou k tomu hlásku hluší,
čekají s vírou na zázrak.

Život je lítý, nezná city,
chrám básně vydal světu v plen,
zničenou vichry reality,
stvořím ji marně každý den...

​~~~