23.3.2021

Někdy se stane, že na noční sen naváže nenápadný podnět, který dá vzniknout básni. A tak jsem náhodou ráno objevil obrázek, který ten noční sen oživil... 💖

~~~

U ranní kávy oblinky boků
do přítmí pokoje vnesou svůj klam,
pocítím v dechu každého loku
že smysly zalhaly, že piji sám.

Vůně se nese přes polštář přání,
plachtovím naděje k peřině snění,
ráno své tuší, pravdy se straní,
věří, že samotu v nádheru změní.

U ranní kávy oblinky boků
vetřou se do mysli, zatratí klid,
jen popel zůstal z plamínku v oku,
když je sen na střepy, zbývá jen žít...

~~~