7.5.2021

V minulých letech jsem se docela naposlouchal smyšlených příběhů o úspěchu. Pořád v úspěch věřím, jen už nevěřím těm vylhaným cestám, které vám za nic slíbí svět. Jsou cesty méně schůdné, které ale nebudí ve vás dojem, že jsou dálnicí, když jsou jen pouhým chodníčkem vedoucím do temného lesa, kterým však můžete projít, pokud jím půjdete s pokorou. Dnes jsem se opět doslechl to svůdně krásné nic o budoucnosti zalité sluncem. A opět to byla jen bublina, která na slunci sice září, ale její budoucnost je už téměř u konce... :-(

~~~

Zalitá sluncem zítřejší rána,
pro tu zář cestu nevidět,
naděje bláznů, pro efekt hraná - 
přislíbit vizi a vzít zpět.

Oblepit přání plakáty slepých,
vytvořit z písku smělý hrad,
u nuzné kaše nadělit přepych,
ze součtu krachů tvořit klad.

Já bych se nezlobil, kdyby si hrála
na to své kdyby s drobásky, 
kdyby jen o píď víc tvořila z mála,
jen sebe dala do sázky.

Jenže ta naděje vám krade rána,
láká vás v dešti do noci,
je to jen póza pro efekt hraná,
a pak už není pomoci...

~~~