31.1.2025

Pátého ledna jsem napsal báseň Na nový věk. Vznikla z nadšení, když jsem po dlouhé době na Facebooku odeslal žádost o přátelství někomu z dávné minulosti. Dnešní báseň je pokračováním a zároveň ukončením té básně (a těch snah), protože… některá přátelství se v průběhu let stanou pouhou iluzí. Moc mě to mrzí… 😣

~~~

Jsou doby kdesi v pradávnu ztracené,
jakoby nikdy nebyly snad,
opona spadla a tma je na scéně,
po letním žáru arktický chlad.

Bylo to dávno, kdo si dnes vybaví,
nadšení chvilek, kolik ho snes? 
Čas vlastní story vsadil si do hlavy,
pro samé stromy nenašel les.

Jak léta pádí znavená břemeny,
vzpomínka v čase žádá si klid,
na konec věků zbývá sny bez ceny
jen zbavit splínu, a nechat být…

​~~~