~~~
Chtěl jsem napsat píseň a opět samý škrt,
touhle tupou nudou bych unudil i Smrt.
Vzala by si kosu a zašla pod horu,
podřízla si žíly plná odporu.
Dal jsem další sloku, a najednou jsem fit,
nabíd jsem jí moccu, jen ať mě nechá být.
Kouká se a brousí, kosa dělá šik:
„Jen si hochu zvykej, vždyť smrt je jenom zvyk!
Neboť
já, já, já jsem múza, která drží nitě,
já, já, já, mistryně temných her,
já, já, já, navěky chci tě, miluji tě,
ať si profík, nebo amatér,
tak prostě to tak ber!“
Strach mi sevřel spodky, struny už neladí,
nalil jsem si vodky, ať smrt mi nevadí.
Koukla na mě spatra, mně po kostech sjel mráz:
„Jen ať ti ztvrdnou játra! Teď jdu, však přijdu zas!
Neboť
já, já, já jsem múza, která drží nitě,
já, já, já, mistryně temných her,
já, já, já, navěky chci tě, miluji tě,
ať si profík, nebo amatér,
tak prostě to tak ber!“
~~~
