~~~
U vody seděla, četla si prózu,
já nebyl nesmělý, vybaf jsem na ni,
lekla se, vykřikla, utekla k vozu,
a mě se splnilo životní přání.
Čet jsem si u vody klasiku zdarma,
a kolem voděnka pěla svou ódu...
Pak se však vrátila, byla to karma,
hnala mě naštvaná po břehu k brodu.
Od toho dne klasik u mě má utrum,
za vše ten pisálek ničemný může!
Mám rány na duši, to kvůli šutrům,
kterými ubila mou hrdost muže...
~~~
