~~~
Často prostě nechápu,
odkud vítr vane,
a kam mě chce svést,
nastíní mi etapu,
řekne: „Zkuste, pane,
to riziko snést.“
Vykročím mu naproti,
v naději, že získám
vytoužený cíl,
on vše drsně vyhrotí,
a vzdálí mě štístkám,
pro které jsem žil.
Hrajem si tak na babu,
já mám slepé vidy
a on lživý hlas,
než se z té hry vyhrabu,
oklepu se z bídy,
chce to prostě čas.
Sotva kdy v tom najdu klad,
vždyť, to beze sporu,
cloumá se mnou zášť,
že snad líp, než vzdorovat,
je držet se vzoru -
kam vítr tam plášť...
~~~
