13.12.2021

Tuto smutnou báseň o dávné lásce inspiroval (kromě života samotného pochopitelně) úplně jiný obrázek, ale vývoj básně mě přinutil hledat nový, který by ji líp vystihl. Tak je to vlastně i v životě, vytvoříme si o něm obraz, který časem zapadne prachem v galerii snů... 😕

💕💘💕

Směl jsem ji mít, jedinou z mála,
opilou mládím bez dechu,
touha je cíl, jen mně si přála,
Měsíc se vyhoup nad střechu.

Jak chvátal čas, podivné chvění,
ta žízeň slábla s povzdechem,
ztratil se cit, touhy se mění,
Měsíc se loudal nad mechem.

Půjdeme dál bez lásky chudí,
je chybou příliš milovat,
přichází noc, naděje studí,
Měsíc si vzdechl, a šel spát...

💕💘💕