10.3.2014

A je zde opravdu neskutečně drsný romanticko - tragický příběh z geometrického prostředí. Odvažuji se tvrdit, že podobný ještě nikdo nikdy nenapsal. Možná to bude tím, že pro matematiky jsou geometrické tvary prostě jenom pouhé tvary bez citů a touhy. Co když se ale mýlí? 😉

💕💘💕

Úsečka je mimo z breku,
Přímku chytla na útěku...
Zahnula jí s Křivkou Krychle,
tak jde pryč, a hlavně rychle!
U Elipsy přespí v noci,
Hranol jí buď na pomoci...

Úsečce se množí vrásky,
hledá plochu na otázky,
definuje body vztahu,
ze všech rovin zkoumá snahu,
zda má Přímka v úhlu city:
„Nejde jen o deficity?“

Trápil ji, to věř mi, strašně,
trojúhelník ploché vášně.
S Jehlanem i Koulí v baru
(Kvádr tam hrál na kytaru)
řešila to, byla vzteklá,
abstrakce se nezalekla:

„Proberu ten problém s Válcem,
ten je vztahů tvarů znalcem.
Léta žije se svým druhem,
nekonečným chlápkem Kruhem,
jež uprchl mlád ze školy
s Kosočtvercem Hyperboly.“

Jenže s Válcem není řeči,
zblbnul z rovnic a je v křeči:
„Vektory nás nesmí deptat!
Rovnoběžek zkus se zeptat,
ty vždy stejným směrem mažou,
poučí tě. Nebo smažou...“

Úsečka se nadchne vizí:
„Smažeš tvar - a problém zmizí!“
Posilněná dávkou rumu
svolá schůzi, hledá gumu...
Když skončilo dílo zkázy
zbyla sama. Co ji schází?​

💕💘💕