26.3.2022

Ta báseň není snad ani tak o jídle, jak spíš o našem přístupu k vlastní planetě, o naší nechuti se o ni starat a o naší nenasytnosti, co se týče přírodních zdrojů. A vypadá to tak, že nepřestaneme kořistit, dokud ještě něco bude zbývat... 😕

~~~

Jsme druh, který trpí hladem,
když mu kručí nezná city,
s kuchařem jde do střetu.
Je mu jedno, co je skladem,
k žvanci má vztah složitý,
okusuje planetu.

Nechce přestat, když mu chutná,
a láká ho do sytosti
poslední plod na keři.
Co bude pak, to je putna, 
zeptá se jen plný zlosti:
„A co bude k večeři?!“

​~~~