13.6.2022

Pár veršů o stínech, slunečním svitu a naději… 😥

~~~

Jsou dny míň veselé, spíš plné ledu,
ztracená písmenka rozvitých vět,
přečíst kus života, to možná svedu,
pokud to vydrží vyprahlý ret.

Za nocí v temnotách světélka pláčí,
že nikdo nemluví, ticho je klíč,
poslouchat samotu chvíli jen stačí,
než pravdu vyjeví, život je pryč.

Rána se vybarví do šedi stínů,
znám jenom z příběhů sluneční svit,
ve snu svou naději pokaždé minu,
než se s ní naučím bez citu žít...

​~~~