8.5.2021

~~~

Jednou za čas vzpomenu si
na své lásky pradávné,
nebylo jich mnoho.
Pár doteků, letmé pusy
a rozchody neslavné,
souboj kdo a z koho.

A říkám si: „Kolik smutku
pro pár chvilek naděje,
že samota není!“
Lásce dal jsem přísnou důtku,
ať dřív, než cit zaseje,
na vánek se změní.

Ať tu svoji vášeň zchladí,
než ten záchvěv ucítí,
krev je dravá řeka.
Neb když dva se mají rádi,
pod peřinou soužití
samota už čeká...

~~~