~~~
Když mlha pokryje louku a les,
zaleze mrazivá pod kůži stromů,
mou duši popadne podivný děs,
chce se být nablízku, není však komu.
Daleko k naději, cestou jen sníh,
hluboké propasti přes pouta citu,
s odvahou prostydlou nebude hřích
vrátit se poražen do prázdna bytu.
Mlha se poplíží v patách mých snad,
u krbu roztaje a usne v klidu,
kdo chce být nablízku, necítit chlad,
nežije pro dávna, jež nesla bídu.
Ustele s nadějí, pod polštář klíč
od dveří splněných budoucích snění,
když se v nich probudí - smutek je pryč,
vždyť mlhu rozptýlí ten, kdo sám není...
~~~
