4.9.2020

Jak to už tak bývá, básnička se vydala naprosto jiným směrem, než jsem chtěl. A tak jsem chudý a nemocný, nicméně pro lásku stojí za to se obětovat... 😉

~~~

Potkal jsem přízrak bílé dámy
u schodů k teplu mého bytu,
prý co jí zbylo, všechno dá mi,
a svíce plála v malachitu. 

Řeknu vám pravdu bez mučení,
dal jsem si říci plný síly,
teď jsem se vzbudil, už tu není,
a jsou pryč drobné, co mi zbyly.

A taky křišťál, zlato, šperky,
i starý moped po dědovi,
nepláču, vím, že na breberky
zaberou masti, i když... kdo ví...

​~~~