Rudyamon - kytara Godin

O naději

Naděje umírá poslední
k večeru, případně k poledni.
Říkám si: „Svět blbne, tak to bal!“
Dolary, zlato jsem zakopal,
a jdu, a jdu...

Koupím si tryskové letadlo,
bojím se, aby mi nespadlo.
Svět láká, tak kašlu na strachy,
vždyť mám na to, a navíc mám prachy,
tak jdu, tak jdu...

Vyrazím na moře v škuneru,
jak pirát - zajatce neberu.
Objevím ostrov se spoustou žen,
povládnu jim denně roztoužen,
tak jdu, tak jdu...

A zas budík budí do roboty,
od pondělí snad až do soboty.
Naděje umírá poslední
k večeru... každý den.

(16-17.4.2018, Mladá Boleslav)

Jedna z těch blbůstek, které prostě přijdou na mysl, vpletou se do melodie a je jim jedno, že nemají žádnou logiku. Na druhou stranu ten text popravdě má cosi společného s marnou dělnickou nadějí, že jednoho dne se něco změní, něco úžasného stane, a pak... zazvoní budík a jde se makat... 😀

Jo, a je to píseň o pouze dvou akordech, tak hluboko jsem snad ještě neklesl... 😀

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

© 2018 Rudyamon