Rudyamon - kytara Godin

Slzy v kapradí

V nepopsaných knihách lásek
zešedla už všechna bílá místa,
jen pahýly mrtvých prstů stromů
zbyly z velikánských gest.

Potkal jsem ji kdysi dávno,
byla zvláštně neúnavně čistá,
každý den byl pro ni první
a každý byl jenom jednou z cest.

Hráli jsme si u patníku vadí - nevadí,
než nám ustlal v polích ranní chlad.
Ráno zbyly noty na hmatníku, slzy v kapradí,
jak lehce každý ztrácí to, co měl kdy rád.

Svět je plný malých stínů,
odhodlaných všechno co chtěj získat,
jenže místo něhy slibů jenom
v podvědomí natažená dlaň.

Potkal jsem ji kdysi dávno,
v srdci ještě malý kousek místa,
smála se vichrům světa,
řekla, co se má stát, to se staň.

 

Hráli jsme si u patníku vadí - nevadí,
než nám ustlal v polích ranní chlad.
Ráno zbyly noty na hmatníku, slzy v kapradí,
jak lehce každý ztrácí to, co měl kdy rád.

Hráli jsme si u patníku vadí - nevadí,
než nám ustlal v polích ranní chlad.
Ráno zbyly noty na hmatníku, slzy v kapradí,
jak lehce každý ztrácí to, co měl kdy rád.

(prosinec.2009 - leden 2010, Kosmonosy)

Tuto píseň mám moc rád, myslím, že se skutečně povedla. To se tak jednou v duchu zhmotnila jakási dávná vzpomínka, dožadovala se mojí pozornosti, ale nakonec zůstala jenom tiše stát opodál, pozorovala právě vznikající příběh, který se nikdy nestal, a třeba si říkala, že všechno mohlo dopadnout i jinak. Kdoví...

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

© 2018 Rudyamon