Rudyamon - kytara Godin

Kdyby

Mrazí ranní mlhy, malá daň za to, moct se smát,
vítr, déšť a bouře - všeho je tak akorát.
Občas někdo klesne vlastním věkem znavený,
to jak život dává všem to stejné znamení.

A tak se ptám, proč až když odejdou,
proč až pak tak moc chybí,
a dny se chtějí kamsi rozběhnout,
když vypršel nám čas?

A tak se ptám, proč až když odejdou,
hledáme cestu v slůvku „kdyby“?
Jenže přání nejde změnit na příkaz.

Když v poledním vánku znějí hlasy v ulicích,
stojí za to mít se, poznat lásku, cit i smích.
Jednou ztratí sílu nadechnout se z plných plic,
to jak život řeší - dal, má dáti - a dál už nic.

A tak se ptám, proč až když odejdou...

S večerem se snáší do zdí domů mír a klid,
něco bylo hezké, i to jiné musí být.
Vyčerpat svůj úděl, i když pak je každý sám,
to jak život hlídá, odkud jdeš a proč a kam.

A tak se ptám, proč až když odejdou...

Noc není jen koncem, je to příslib dalších dní,
jeden bude první a jeden možná poslední.
Když dohoří svíce, uklonit se, odejít,
to jak život věří, že jen pro něj dá se žít.

A tak se ptám, proč až když odejdou...

Jenže nic už nejde změnit…

(25-26.6.2011, Mladá Boleslav)

Seriál Columbo patří k mým jednoznačně nejoblíbenějším. Proto mě zpráva o smrti jeho představitele
Petera Falka, v červnu roku 2011, velice zarmoutila. A tak jsem napsal píseň, která byť věnována přímo Peteru Falkovi, patří všem, kteří odešli a... všem, kteří zůstali...

Podobné texty: Columbo

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

© 2018 Rudyamon