Nejnovější nahrávky

...

...

...

♦♦♦

Rudyamon - kytara Godin

Venuše

V pravěkém snění obrysy ženy
vyryté do hlíny -
hlazené časem, bezhlesým hlasem
psané dějiny.

Stesky a bouře zalilo moře
dávných setmění,
a rýhy v křemenu vracejí ozvěnu -
tu píseň bez pění.

Torza snů v šedi nevědí - vědí,
kdo byl tím sochařem,
co krásu ženy změnil v kamenný
symbol oltáře.

Pak odplul v čase, kam musí, zdá se,
jednou každý stín
a stopy po vrypech zavál prach, čas a mech,
mráz i dým.

Ta tvář v hlíně bez duše
patří dávným madonám,
má jméno Venuše
a přes práh věků vzhlíží k nám.

Den v noc se změní, co bylo není
a čas se zastavil,
a něha v hlíně s rukama v klíně
s tepem mrtvých žil

žije dál v spánku, v dešti i vánku,
v teskném blouzněn,
Pak v dalším z životů zatančí gavotu
zrození.

Ta tvář v hlíně bez duše
patří dávným madonám,
má jméno Venuše
a přes práh věků vzhlíží k nám.

Ta tvář v hlíně bez duše
patří dávným madonám,
má jméno Venuše
a přes práh věků vzhlíží k nám.

(9.2.1997, Havířov)

Píseň Venuše jsem psal v době, kdy jsem patrně něco ztratil a znovu marně hledal, a... už nikdy nenašel. Ale o tom se už v dějinách nedočteme, to si prostě musí prožít každý sám... 😉

Podobné texty:   Krev a mléko

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

© 2018 Rudyamon